Chvilka klidu

Zastavil se a kopl do té hromady. Ozvalo se hrozivé zaskřípění odkudsi shora. Raději o několik kroků ustoupil. Naštěstí. Hlavou mu blesklo, že ten kus římsy musel mít alespoň tisíc liber. Nejmíň. Pro další úvahy ta římsa ovšem posloužila jako nepříliš pohodlné sedátko. Ignoroval pokračující skřípění. Tentokrát to naštěstí spadlo jinde.
Napadlo ho, že tohle je konec. Že to už nikdo neopraví... Trochu nepřítomně přitom šťouchal násadou smetáku do dalšího kusu zdiva.
Pak uslyšel hlas. Došlo mu, že teprve tohle je konec.
Přes tu hrůzu kolem byl jasný a bez stopy únavy.
"Pane Filchi, kdy se hodláte pustit do úklidu?"