Botanická romantika

Vzal mě s sebou do lesa. Prý bude zábava říkal.
Křupalo to pod námi, když v tom se zadíval vzhůru. "Vidíš to co já, má gerberko?" zeptal se šeptem.
"A co mám vidět, můj bodláku?" (Chtěl, abych mu tak říkala)
Pousmál se, byl to můj učitel botaniky.

"To je přeci Picea abies! Smrk ztepilý, tyčinko moje." hrdě prohlásil.

Výborný, tak já na sebe dbám, aby ho nakonec okouzlil nějaký pitomý smrk!
No jo, je to botanik přeci.

"Ten je nádherný, viď? Jakou má pevnou kůru. Zdravý strom, krásný kousek."

"Přestaň už s tou dendrofílií! Pojď ke mně!" svůdně zamrkám.

"Jdu!"