Kdo má uši, slyš!

Proč lidé touží po souladu duší
Když stále k písním a nářkům jsou hluší?
Kéž radši dojde ke splynutí uší
Ať slyší, pochopí, co zatím jen tuší
Ve víru příběhu myšlenky ruší
Vzrušené srdce ještě prudce buší
Jen o vlásek uniklo střelbě kuší
Kéž je pryč trápení, které ho kruší
Hříchy se lámou jako křídla muší
Doufej, že dobrá věc tu špatnou zruší
Špatně se pláčem slzy smutku suší
Pokora člověku přece tak sluší
Odpověď „Jak žít?“ jen tak někdo netuší
Jak nebýt ve světě cizinci bezduší?
Radostná zpráva ty ostatní přehluší
Žít s láskou, pro potřebné a bez retuší