„Bětunko, dojdeš s dědou na trávu?! On pokosí, ty naložíš, pomůžeš táhnout,“ dává babi strategicky pokyn zároveň dědečkovi. Ten se ztěžka zdvihne. Odevzdaně jde pro kosu. Bětka zatím vyveze vozík. Kromě obručí je celý ze dřeva.
Louka krásně voní. Děda se ohání, kosa sviští, obloukem kmitá jako stěrač, tráva se poslušně skládá do řádků. Sluneční paprsky a stíny z nich tvoří magické proužky.
„Dědóó,“ škemrá Bětuš, „nauč mne kosit.“
„Kdepak!“ zhrozí se děda. „Posekáš se.“
„Prosíííím.“
„Co řeknu, to platí.“
Dědoušek opatrně uchopí léčivou rostlinu. „Tohle je jehlice trnitá, aneb babí hněv. Pozor, píchá,“ potutelně se usměje a lišácky mrkne.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Zní to jako velmi autentická
Aries
Zní to jako velmi autentická vzpomínka na dětství. Vlastně teď přemýšlím, kolik (desítek) let už jsem neviděla nikoho s kosou
Však.
Aplír
Však.
Máš pravdu. Sekáči téměř vymřeli podobně jako řada řemesel a už jsme uvykli hluku sekaček.
Nádherně zapadá do názvu
Faob
Nádherně zapadá do názvu fandomu, ano, přesně typ vzpomínky, která nám utkví...
Děkuju. Na vlastní kůži
Aplír
Děkuju. Na vlastní kůži zjišťuju, že čím víc je člověk starší, tím víc vzpomíná. :)
Vzpomínání kouzelné, také ho
mamut
Vzpomínání kouzelné, také ho mám v hlavě.
A můj muž na zahradě v létě po ránu podžíná kus, co nechal vyrůst na sena. Ta vůně, to kouzlo.
Díky za milý komentář. Vůně
Aplír
Díky za milý komentář. Vůně sena ve mne vyvolává vzpomínky na léto, prázdniny a bezstarostný čas. :)
To je krása :)
strigga
To je krása :)
Děkuju. :)
Aplír
Děkuju. :)
Nač dnes kosu, když ti
Killman
Nač dnes kosu, když ti Mountfield vnucuje strunovku - minimálně za poloviční cenu, no nekup to!
No jo, ale když máš strunovku
Aplír
No jo, ale když máš strunovku, nemůžeš říct: Padla kosa na kámen. :)