Ranní krása

Všechny jsou nádherné, všechny jsou skvostné. Jedny to ví, druhé si nejsou jisté.
"Podívej se na mně. Musím do koupelny," řekla a chtěla odejít.
To on se na ní podíval a uvnitř málem roztál.
Každý vlas jinde - tak neskutečně přirozeně.
Oči nevyspalé - tak přenádherné čisté.
Rty plné šarmu, chtíče a nejistoty.
Tvář upravenou jiskrou s cudností.
V srdci vnímal sílu a bojobnost s křehkostí.
Jen z její přítomnosti sál ten optimismus do celého dne.
A vůně poznamenaná tou nocí..
"Nic nepotřebuješ," ladně a stručně zašeptal a vzal jí hrdě do náručí.
A ona pochopila. Do koupelny to ráno vůbec nešla.