Magické proužky

Stál před ní. Konečně. Po tolika dobrodružstvích, po tolika letech. Byl někým jiným, než když se vydal ji zachránit. Co se podepsalo na jeho duši, tak to se podepsalo na jejím věku. Z mladé dívky se stala vrásčitá stařena, sedící apaticky v křesle. Zatímco on nestárnul, tak jí roky ubíhaly v jejím prokletí, v jejím světě. Přinesl lék, ale bylo snad pozdě?

„Nedá se to vrátit. Žádná kouzla jí nenavrátí roky, o které přišla,“ pošeptala mu víla.

Sluneční paprsky se vedraly dovnitř a ozářily jí tvář. Mihotaly se, jako hravé proužky. Na chvíli se zdálo, že omládla. Byla jako dřív.