Margareta

To nedomrlé princátko, s kterým ji právě oddali, nenáviděla celou vášnivou silou svých čtrnácti let. Přitom ho kdysi měla ráda.
Když ho tenkrát přivezli z Čech, připomínal jí vyděšené ptáčátko vypadlé z hnízda. Probudil v ní něhu a touhu ho chránit.
Jenomže za čas ho přistihla, jak baví rozesmátou družinu. Ohrnutý ret a vyceněné zuby ji nenechaly na pochybách, koho zesměšňuje.
Hrdlo se jí sevřelo lítostí a ponížením. "Zubatá!" zněla jí v uších stará bolest. "Zubatá, zu-ba-tá!" duněly její kroky, když utíkala prázdnou chodbou pryč.
To ještě nevěděla, že budoucnost jí přiděli ještě horší přezdívku. A ještě mnohem potupnější pověst.
Markéta Korutanská zvaná Pyskatá
Má pověst mimořádně šeredné ženy, i když ve skutečnosti prý byla celkem pohledná.