Všeho do času

„Já už vážně nevím, co mám dělat,“ šeptala Alenka Pavle a stěží potlačovala pláč. „Ona mi prostě nedá pokoj, zmije jedna jedovatá!“
„Všeho do času, jak říkávala teta Otylka,“ usmála se Pavla. „Říkala jsem ti přece, že tahle její podlost jí bude nejspíš osudná.“
„Vážně myslíš, že si z toho trestu od profesora Nema něco dělá?“ zapochybovala Alenka.
„Možná ne. Ale já jsem na něco přišla. Profesor zapomněl na stole svůj zápisník. A v něm byl návod na jeden ohromně sympatický lektvar.“
O několik dní později bylo možné spatřit Ambru, kterak se potácí zámeckými chodbami a vyzpěvuje velmi nemravné kuplety.