Jednotlivé minipříběhy se odehrávají v období zahrnujícím přibližně patnáct let. V tomto je Vítkovi kolem pěti let.
„Co se mu stalo?“ vylekala se Dorotka při pohledu na Vítka v Martinově náruči. „Už ho hodnou chvíli hledáme...“
„Je v pořádku,“ usmívá se Martin. „Tvrdě spí. Našel jsem ho v psinci. Ležel přitisknutý k Černé, jako by byl jedním z jejích štěňat. Nesl psům vodu a usnul tam.“
„To je náš pracovitý mraveneček,“ směje se Dorotka. „Ráno že mi pomůže vyklepat přikrývky. Potom nesl dřevo do kuchyně – zůstalo v chodbě, protože musel za Ctiborem do zbrojnice.“
„Mně taky přišel pomáhat ke koním. Pak najednou zmizel i s malým džberem.“
„Až se prospí, však on si zas nějakou práci najde.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Krásné, většinou dost krátké
Faob
Krásné, většinou dost krátké (!) období dětí, kdy hrozně chtějí pomáhat a je to tak dojemné... Jenže jsme v jiné době, samozřejmě, a děti tam zvyklé daleko více od malička přiložit ruku k dílu! Krásný kousek, hladí, všechna ta práce tam dává tolik smyslu!
Krásně napsané - úplně drobka
Dede
Krásně napsané - úplně drobka vidím. V tomhle věku chtějí děti dělat úplně všechno... pokud možno najednou:))