Nejposlednější z posledních mých letošních drabblů je právě tento.
Pojďte se mnou na chvíli do pozlaceného Ruska.
"Proč? Proč teď?" pláče mladá dáma, která ještě před několika lety byla nezávislou dívkou s hlavou v oblacích.
"Protože Vás miluji. Proto jsem za Vámi přišel." klečí před ní a zoufale zadržuje slzy.
Jejich pohledy mluví za vše, ta láska tam byla již od prvního momentu.
Ta láska byla větší než palác, ve kterém ona žila.
Ta láska byla delší než všechny cesty do světa, kterými on šel.
A nyní se opět setkali. V Petrohradě.
Svíral její ruce a očima doufal.
"Jdete pozdě. Nemohu. Nemohu mu to udělat." lapá po dechu žena.
On odchází.
První a zároveň její poslední láska.
Inspirace mou nejoblíbenější knihou - Evžen Oněgin.
Pokaždé je to dojemné a mohla bych to číst neustále...
Jak mě bodá u srdce ten tragický konec příběhu.
A naopak by mě měla hřát odvážná čest Taťány, která i přes lásku ve svém srdci, odolala muži, kterého celou dobu milovala.
On byl typickým mužem, ...poprvé chyboval, poté pak litoval.
Nejposlednější z posledních byl ten Evžen (lovec žen).
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Taky můj oblíbený. Moc dobré
Aries
Taky můj oblíbený. Moc dobré
Děkuji :-)
LeVirgo
Děkuji :-)
Krásné. Moc se mi líbí
Aplír
Krásné. Moc se mi líbí přirovnání její lásky k paláci a jeho k cestám. Dojemné jako originál.
Souhlasím, krásné přirovnání
Queen24
Souhlasím, krásné přirovnání :)) krásně napsáno, bolavě, sugestivně. Až se člověku chce říct ACH...
Děkuji oběma :-)))
LeVirgo
Děkuji oběma :-)))
Krásné!
Peggy
Krásné!
Děkuji :-)
LeVirgo
Děkuji :-)
Krásný, a to i když jsem
strigga
Krásný, a to i když jsem originál nikdy nečetla :-)
Děkuji :-) a určitě to stojí
LeVirgo
Děkuji :-) a určitě to stojí za přečtení :-) vím,o čem mluvím. (Ještě je filmová verze, a ta je také pěkná)
Krásně Jsi to celé připomněla
Faob
Krásně Jsi to celé připomněla, ale vlastně i jinak (pro mě) nastínila... Viděl jsem to jen jako divadelní hru a on mi přišel dost nesnesitelný, takže jsem mu to i přál, kdežto Ty to podáváš s mnohem větším pochopením a lítostí k němu.
Děkuji, je pravda, že právě v
LeVirgo
Děkuji, je pravda, že právě v dobu, kdy po něm poprvé zatoužila Taťána, byl opravdu lidově řečeno "na pěst", ovšem je vidět, že zkušenosti i zralost ho nakonec změnili. Bohužel bylo pozdě.
Ten tragický konec mě vždycky
Saphira
Ten tragický konec mě vždycky rozbrečí. Nádherné.