Krok dopředu a dva kroky zpět

Zavřel za sebou dveře a zasalutoval.
"Ty vagony dorazily prázdné, kapitáne," zahlásil a v očekávání výbuchu se celý zaťal.
Kapitán se ale ani nepohnul. Pak jeho prsty vyčuhujících ze zkrácených rukavic začaly rytmicky klepat do desky stolu.
"Telefon."
Pobočník mu mlčky a opatrně podal zrekvírovaný aparát.
Klepání do desky bylo blesk. Hrom udeřil zasáhl mosazné mluvítko.
Jak byl hovor přepojován, střídaly se nadávky, výhružky a prosby.
Sluchátko zazvonilo ve vidlici.
"Nemáme jídlo. Nemáme píci. Cesty jsou neprůchozí. Máme střelivo. Dnes dostanete příděl kořalky."
Ztuhle odešel.

A bylo jaro.

Do tváře ho udeřilo bahno od řvoucího a v bahni utopeného náklaďáku.