Čtyři nohy dobré

"Zvířata!
Už si nikdy nenecháme sedřít naše ztrápené, zkrvavené hřbety bičem člověka. Nyní totiž nejsme soumaři, ale soudruzi. Naše záda se nebudou prohýbat pod cizím majetkem, ale budou hrdě nosit náklad, který patří nám, společně. Kopýtka už nebudou zoufale klouzat bahnem, nohy se nebudou podlamovat, naše v olovo ztuhlé svaly budou pracovat, sice tvrdě, ale jen pro dobro naše a našich mláďat …“
„Ten má co mluvit,“ podotkla kočka. „Pokud vím, byl krmným vepřem, celý život proválel u korýtka.“ Konec její námitky však už nikdo neslyšel. Přehlušilo jej písklavé chrochtání, ke kterému se připojila ohromná vlna chrochtavého nadšení a aplausu kopýtek.