Povodeň

Srnčí potok, který byl během roku sotva znatelná čůrka vody, by dnes hrdě snesl srovnání i s Vltavou. Spokojeně se valil vpřed. Nebylo nic co by ho mohlo zastavit.
A Dolní Lhota, byla díky němu zase pod vodou. Jako každé druhé jaro, když to nahoře v kopcích začalo tát.
„Ti lidé se snad nepoučí,“ pomyslel si a sebral kus Mrnuštíkovic stodoly.
„Prý globální oteplování,“ a převrátil na střechu modrou Škodu 120.
„A nebo nedostatečné financování protipovodňových bariér,“ zabublal smíchy a strhl most z Dolního náměstí.
„Že by měli na horním toku znovu vysadit vykácené vrby, to je asi nenapadne nikdy.“