V cukru

Vzala ručník do ruky a nohy na ramena. Utíkala tak daleko, co jí dech stačil, a najednou se ocitla v Lékořistánu, kde v řekách tečou kameny, ze země místo kořenů trčí klávesy a v chlívkách se chovají maršmelouni. Postavila si tam dům z fidorek a do léta z něj okousala čokoládu. Léto… Na léto tam byl spoleh, ne jako předtím doma!
Pozvala svého doktora na návštěvu, samozřejmě. Tolik nesobeckosti v ní ještě zbylo. Nechala přistavit lavičku pod zmijovník a když bylo slunce melounově žluté, zatřásla tím stromem, až pršela háďata. To aby dokázala, že není nahraditelná. Sobě. Jemu. Jim oběma.