Do stínů

Vrznutí stoličky probralo Toma z naléhavého snu. Postavu při posteli nedokázal rozpoznat. Široké rukávy a těžká hnědá kápě nenapovídaly víc, než jeho zamžená mysl. Než nervy odpověděly na varovný signál, prostý posunek rukou ho zmrazil na místě.
"Tiše. Fanny usnula."
Tedy žena.
"Kdo...? Co chceš...?"
Dva úsporné pohyby rukou a držela mu u úst flakon.
"Co chceš ty? Žít?"
Chrchlavě zavrčel.
"Chtěl jsem. Takhle to dopadlo. Mělo to být jinak. Kluk s velkými cíli. Nenechali mě."
"Tak buď hrdina dnes. Bojuj."
Nedokázal se bránit. Hořkost přinesla kašel. Fanny zamrkala. Svítalo.
"Ještě lépe - buď po zbytek života dobrým člověkem," špitla Gwen.