Večer

Podvečerní slunce zápasilo se stínem živého plotu.
Marně. Zahrada pomalu ztemněla.
Ticho narušilo vrznutí lavičky. Láskyplná slova.
Objetí. Polibky. Doteky. Zašustění látky.
Nepřestali, jen pomalu vyměnili zahradu za ložnici.
Nespěchali. Užívali si každý okamžik. Sebe navzájem.
Na lavičce po nich zůstal dopis. Rozloučení s týmem.
Plechová krabička s posledním bonbónem. Nepotřebná jistota.
Odhozené letní šaty se zachvěly v dýchnutí větru.
A rozprostřely po zahradě poslední zbytky lehké květinové vůně.
Slunce zapadlo. Všechno se pomalu ponořilo do ticha.
Ztemnělá zahrada. Po nekonečně dlouhém okamžiku i ložnice.
Usínali. Krásně unavení.
Spolu a sami.
Tento nádherný večer i každý další.
Příštích devět měsíců.
Drabblátko k mé HP FF povídce Dopis.