Ten správný směr

Vídával jsem ho před domem na dřevěné lavici. Starý pamětník. Vždycky se rád dal do řeči a já se zájmem poslouchal.

Povídal o tom, jak bojoval v Pacifiku za druhé světové. Pak ho zajali Japonci a dali ho do pracovního tábora. Ve válce se naučil anglicky a trošku japonsky. Jednou mě požádal, jestli si nemůžeme popovídat chvíli v angličtině, protože od té doby si neměl s kým v tomto cizím jazyce promluvit. Po tolika desetiletích bez praxe mě jeho perfektní angličtina skutečně překvapila a dojala.

Říkával, že život je jako motýlí křídla – pestrobarevný, jen na nich odletět tím správným směrem.