Překažený plán

Jen tak si tam leží. Uprostřed prázdnoty.
Sám, opuštěný, nechtěný.
Chtěla bych ukončit jeho trápení. Vždyť nikdo nechce být sám. Pomalu natahuji ruku. Ukončím jeho osamělý život. Prsty se blíží stále víc a víc. Chvějí se nedočkavostí a nervozitou… jaké to bude?
„Spikeu!“ vykřiknu pohoršeně, když se kolem mé ruky prožene rozmazaná šmouha.
„Co je?“ zarazí se v polovině pohybu otvírajíc ústa, aby nadobro překazil mé plány.
„Ten byl můj!“ vyjeknu doufajíc, že se slituje nad mojí potřebou. Kdo jiný by jí také mohl chápat nežli on.
„Hmnnn…“ zamručí vzápětí spokojeně. „Byl…“
„…poslední,“ dokončím za něj, smutně sledujíc prázdnou bonboniéru.