Máme za sebou náhled do jedné domácnosti, pojďme do té druhé :).
Když Judita dorazila domů, připravena vylít komukoli své srdce postižené zradou (také tušila, že není bez viny, což ji rozčilovalo), našla svého adoptivního otce truchlícího nad osudem a svůj záměr odložila.
„Jsem doma. Co se děje?“
Vzhlédl k ní s pohledem plným bolesti. „Nedopnu svou oblíbenou košili. Vyhlašuji půst.“
„Sám tomu nevěříš,“ ušklíbla se a napadlo ji, jestli tohoto ctihodného advokáta bude někdy schopná opustit ve prospěch sňatku.
Vzdychl. „Máš pravdu. Jaký byl oběd?“
„Nic zvláštního. Lina se mnou nemluví, pan Volkonskij o mě definitivně nemá zájem... Ale venku je hezky.“
Pokýval hlavou na znamení porozumění. „Zajdeme si na zákusek.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To mu to dlouho nevydrželo.
Kleio
To mu to dlouho nevydrželo. Inu, musí si koupit větší košili. :-)
Nebude zbytí :D.
Ancient Coffee
Nebude zbytí :D.
Tomu říkám řešení trablí :D
mamut
Tomu říkám řešení trablí :D
Já myslím, že dobrý. Jen se
Ancient Coffee
Já myslím, že dobrý. Jen se to nesmí provozovat moc často :p.
Předsevzetí umřelo hned, jak
Esclarte
Předsevzetí umřelo hned, jak se narodilo
Taky to byla krátká úvaha!
Ancient Coffee
Taky to byla krátká úvaha!
:D To je dokonalý tatínek, my
Tenny
:D To je dokonalý tatínek, my to doma taky tak řešíme! Ale spíše bůčkem no :D
A teda že ten hubeňour ze začátku příběhu dopadl jako dobře krmněný advokát je skoro k nevíře :D
Jasný konflikt sladkých a
Ancient Coffee
Jasný konflikt sladkých a slaných rodin! :D
To víš, čas a pohodlí :). Věřím, že je mu takhle dobře.