Nahrazuji téma 23 - Řetězy svobody.
Kdysi jsem někde slyšela (a teď už nevím kde, ale moc se mi to líbí), že "Tvoje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého." Na tom něco je.
Kdysi jsem chodívala do jedné stáje. Byla tam klisna. Překrásná. Temperamentní, jiskra v oku. A neuvěřitelně hrdá. Jen tak ji "chytit" ve výběhu téměř nešlo. Nechtěla být "chycena". Ráda si hrála. Poodběhla, pokukovala. Pak se "jako" rozběhla proti člověku. Takový postrašení. Holky se jí trochu bály. ,,Nepůjdeš s námi chytit Olivelu?" ,,Jak, s vámi?" ,,No, napadlo nás, že když nás půjde víc, tak jí obklíčíme..." ,,No vám přeskočilo! Dej mi to vodítko."
Stojím ve výběhu. Olivela proti mě. Nedělám nic. Po chvíli ke mně sama přijde. Její rozhodnutí. Protože chce.
Jde se mnou ke stáji, bez vodítka. Hrdě a svobodně.
Byla to výjimečná dáma. Nikdy jsem nešla až k ní. Chodila jsem od koně ke koni, hladila všechny ostatní, přibližovala jsem se postupně. V určité vzdálenosti zvedla hlavu, přeměřila si mě a poodešla dál. Takhle jsme chvíli postupovaly. Nikdy si neodpustila to její nenadálé vystartování a rozběhnutí se proti mě. Ale věděla jsem že nic neudělá. Vždycky se vyhla a zastavila kus ode mě. Nenechala jsem se zastrašit. Zase jsem k ní popošla. Držela jsem její osobní prostor, dávala jsem jí přesně ten čas, svobodu a možnost výběru. A víte co? VŽDYCKY mi nakonec dovolila přijít až k ní. Nebo přišla ona ke mně.
Chvíli jsme pak tak stály a já ji hladila. Nedávala jsem jí hned ohlávku, nespoutávala jsem ji. Měla pořád možnost ode mně odběhnout. Ale už to neudělala. Naopak si odfrkla, "přitulila" se hlavou ke mně a stály jsme tak "v objetí". Pak jsem jí obvykle jen přehodila vodítko přes krk a šly jsme. Bok po boku. Uvolněně, funěla mi do vlasů, následovala mě. Zcela dobrovolně. A několikrát jsem ve stáji zaslechla "Jak to děláš že s tebou takhle jde? Já ji vždycky chytám celou věčnost a navíc se jí bojim!" Právě, chytám, to je ta chyba. Odebrání svobody. Nedivila jsem se jí, že se nechtěla nechat. :-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Na tohle musejí být hodně
Aries
Na tohle musejí být hodně dobré nervy
Já o tom tehdy moc
Queen24
Já o tom tehdy moc nepřemýšlela, prostě jsem šla a zkoušela :) a až časem jsem jí začala rozumět. Začala jsem chápat. No a pak už tam rázem bylo to neviditelné pouto beze slov :)
To je krásne, obdivujem, ako
wandrika
To je krásne, obdivujem, ako dokážu niektorí ľudia rozumieť zvieratám... a mať k nim taký rešpekt.
Díky :) Nevím jestli jde něco
Queen24
Díky :) Nevím jestli jde něco takového naučit. Setkala jsem se i s lidmi kteří zvířatům absolutně nerozumí, nechápou věci, který mně přijdou naprosto přirozený. A já kolikrát nechápu co oni na tom nechápou xD Tohle asi musí člověk nějak cítit, nevím no.
To je krásné, ale já jí
KattyV
To je krásné, ale já jí rozumím. Myslím, že to mám podobně. Jakmile mě někdo do něčeho nutí, vzepřu se. Musí to být moje rozhodnutí.
Taky to tak mám! :) a možná
Queen24
Taky to tak mám! :) a možná právě proto jsem jí tak moc chápala :)))
<3 Zmrzkaaaaa
Peggy Tail
<3 Zmrzkaaaaa
Nevím jaká ale dobře xD :-***
Queen24
Nevím jaká ale dobře xD :-***
<3 tahle
Peggy Tail
<3 tahle
No tak to je přesný! Právě
Faob
No tak to je přesný! Právě Jsi popsala mou čtyřletou dceru! :-DD (Jenom mi mozek někdy nebere, jak to ta zvířátka - počítám i lidské mládě - poznají, že je někdo někam tlačí a že se musí postavit na zadní!)
:D jo, některý děti si taky v
Queen24
:D jo, některý děti si taky v určitém období musí na všechno přijít sami. Zakázané chutná nejlíp a příkazy jsou naopak k tomu aby se ignorovaly... :DD Asi to k tomu věku patří.
U koní je to každopádně přirozený pud- kůň je kořist. Jeho obrana je útěk. NENECHAT SE CHYTIT, to je princip přežití. Proto je naprosto logický, že když se kůň cítí "zatlačen do kouta", brání se. Největší s prominutím hovadina je právě to, co chtěly tehdy udělat ty holky... Jít ve skupině a obklíčit ji... Pro koně rovná se lovící smečka. Vždy je potřeba přemýšlet z pohledu toho zvířete :)