Bez nároku na bod
Dějepisářka pobaveně hledí.
“Tohle jsme brali!”
Jasně, brali jsme to. Vybavuju si přesně, kde to mám napsané v sešitě. I tu mojí kresbu Vetřelce vedle.
Jenže přečíst to mi už paměť nedovolí.
“Když vy se dycky zeptáte na jednu jedinou věc, co zrovinka nevim,” řeknu v posledním tažení sebeobrany.
Dějepisářka se usměje ještě víc.
“Dobře, zeptám se tě na něco jiného. Ať je to fér.”
A zeptá se.
Chvíle ticha.
Jasně, zase nic.
“Když vy se vždycky zeptáte na jediný dvě věci, co zrovinka nevim,” pokusím se uhrát to na humor. Jenže kule v indexu už nepřipadá legrační ani mně.
True story.
Tahle dějepisářka vždycky dokonale vyhmátla tu jednu jedinou blbinku, kterou člověk zapomněl, případně se jí nikdy nenamáhal naučit. Tahle historka mě poučila, že to radši nemám dál rozmazávat.
Jinak doufám, že z drabblíku je patrné, že ten dům zatmělého rozumu je škola, konkrétně gympl. Což je taky true story. Řekněme, že to nebylo právě sluníčkový období.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Podobné historky mě dovedly k
Kleio
Podobné historky mě dovedly k tomu, že vždycky u zkoušení začínám tím, že nechám toho nebohého tvora mluvit, aby mi sám řekl, co mu utkvělo. Většinou to má úspěchy, ale zřídka se stává, že dotyčný mlčí a chce, abych se raději ptala, protože nechce mluvit ve větách. :D
.
winterpool
Když mě nechala kecat si po svým tak to bylo dobrý, ale jakmile začala drtit letopočty, kdo byl čí syn a v který bitvě kdo padnul, tak to byl konec.
Ale vlastně to byla docela fajn učitelka, a když to celé peklo skončilo, tak jsme se s ní i jako třída pěkně opili :)
No já si pamatuju, jak mě
Kleio
No já si pamatuju, jak mě chtěl dějepisář prohodit oknem, když jsem právě na otázku synů a potomků odpověděla, že já tomu knížeti manželku nehlídala, tak nevím, čí je jaký dítě. Tyhlencty irelevantní dotazy. :D
Měla na to asi nějaký šestý
Tora
Měla na to asi nějaký šestý smysl nebo co, viď. Já si pamatuju, jak jsem kdysi vždycky za čas podepisovala doklady na účtárně, a podepisovala a mluvila s kolegyněma a pak občas se zastavila a koukla do papírů - a byla tam. Nějaká chyba. Něco chybělo, něco bylo špatně v účtování... Po letech mi ty kolegyně říkaly, že to pro ně byly vždycky okamžiky hrůzy, že čekaly, kdy zastavím - věděly, že něco najdu. A přitom já to neviděla na první dobrou, jen se mi prostě na tom papíru něco nezdálo... Dneska se podepisuje vesměs elektronicky, tak už je to jiné, ale tehdy... Ono to bude asi něco podobného, hele.
.
winterpool
Tohle snad musí bejt nějaká odnož Murphyho zákona, nebo nevim :) Ale jako to jak píšeš se mi stává dodneška.. někde je jedna jediná chyba a zrovna jí někdo vyhmátne, protože se právě na to místo podívá.
Musí to být Murphy.
Tak to je škoda, že vetřelec
Esclarte
Tak to je škoda, že vetřelec nenapomohl k vybavení faktů. To je opravdu jak na potvoru, a ani se proti tomu nedá nic dělat.
Perfektní historka, moc líbí
Faob
Perfektní historka, moc líbí to, jak si vybavuješ - ano, přesně, dal jsem dohromady, kde ten chybějící údaj byl na stránce, co kolem něho, ale údaj sám rozmlžen! Drabble výborné!
:D
hidden_lemur
Suchý memorování dat bylo stejně na prd - jak nemám všechny souvislosti, jsem stejně v keři.:D