Šlépěj poslední záchrany

„Jak to myslíte, že nevíte, kde je?“ zoufale zabořil hlavu do dlaní.
Rádci se mlčky dívali do země.
„Jaksi... Někam jsme ho odložili...“
„Jediná šance, jak ji najít, a vy ji někam odložíte?!“
„Inu, možná to tak mělo být,“ moudře pravila laskavá chůva předoucí u okna.
„Mělo být?!“ vrhl po ní vražedný pohled a málem i džbánek.
Raději se odmlčela. Rádci pro jistotu couvali.
„Nikam, dokud něco nevymyslíte!“
*
„S mladým mlátěj hormony,“ mumlal vztekle pod fousy nejvyšší rádce, „a našinec aby se strhal.“
Nesl nádobu plnou hlíny – pečlivě zhotovený výsek země z nádvoří, v jehož povrchu byla otisknutá dámská bota.