Matčina náruč

Ve vagonu se přelévá pach potu, kořalky a kouře. Veruna si otře tvář cípem harasky, ale nepomůže to. Po týdnech ve vlaku si připadá špinavá. Přitáhne si otlučený kufřík blíž k tělu a opře o něj bradu.

Kéž by těch navoněnejch pajácov čert vzal. Prý: Československo vás volá, vraťte se domu, do náruče svej vlasti.

Celou ves to zachvátilo jako horečka. Verunin otec se nerozmýšlel ani dva dny. Začal tesknit po zemi, kterou vlastně ani nikdy neviděl, jako kdyby to byl ztracenej ráj, a do tejdne je přihlásil k reemigraci.

Jenže Verunin domov je na karpatskejch stráních, v horách Bihoru.