Trošku jsem si hrála. Ale ten trolejbus mne fakticky málem přejel. Já ho neviděla přes náklaďák. Naštěstí milý trolejbus vyjížděl ze zastávky, takže stejně skoro stál.
NESOUTĚŽNÍ
Vrať se k pramenům
Najdi kořen trápení
Odhal své vnitřní dítě
Bude se choulit
V bolesti
Moudří říkají Ti
Tak se snaž
Musíš to zvládat
A nejlépe sama
To tak
Ráno cestou do práce
Trolejbus přehlédnout
Přes stojící náklaďák
Když jede ze zastávky
Nezabije Tě
Když v noci nespíš
A ráno máš jít dál
Marně se nebe ptáš
Jak najít cestu ven
Z hlubin
Žít když naděje schází
Ptát se slunce za mraky
Proč vychází i v dešti
Den na cestu vyprovodí
Ač nechce
Vrať se k pramenům
Jen ke kterým z nich
Když vyschly všechny
Před časem tak pradávným
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je nádhera ovinutá smutkem
Aplír
To je nádhera ovinutá smutkem, která svírá beznadějí. Dávám do oblíbených.
Děkuji, Aplír.
Profesor
Potěšila jsi mne.
Líbí, závěr dost temný...
Faob
Líbí, závěr dost temný...
Děkuji, Faobe.
Profesor
Není temný úmyslně. Jen to tak vyšlo.
Je to krásné. Nějak si nemohu
Kumiko
Je to krásné. Nějak si nemohu pomoct, slova jsou smutná, ale nepůsobí to na mě beznadějně...
Děkuji, Kumiko.
Profesor
Máš pravdu, není to smutné. Je to vlastně vtípek a ironie, třebaže dobře skrytý.