Běh

Srdce buší, v uších šumí krev tak hlasitě, že neslyšíš povzbuzování diváků; je to strašné klišé, víš to, ale najednou je ti to skoro jedno, protože ti okolo tebe zpomalují, zatímco ty držíš tempo, pak dokonce postupně zrychluješ, jsi napřed o krok, pak o dva, o tři, tribuny řvou tak nahlas, že přehluší i to pekelné hučení, cítíš, jak ti po tváři teče pot, na zátylku tě mrazí dech soupeřů a víš, že musíš ještě zrychlit získat pár dalších kroků náskoku, slyšíš zvon, víš, že jsi už v posledním kole, nohy tě pálí, strašně, nesnesitelně – a pak jsi v cíli.