Poněkud melancholické
NESOUTĚŽNÍ
Permoníčci s čelovkou pytlující v hloubi Koněpruských jeskyní zeminu z předjarního sesuvu. Podívali se tam, kam návštěvníci běžně nechodí.
Katamarán křižující hladinu Lipenské přehrady. Pršelo a byla zima.
Nekonečná šňůra postav stoupající co noha nohu mine do sedla pod Rombonem. Drobné kvítky pomrkávající mezi kamením. Ve stanu pro tři jich spalo sedm.
Vytrvalý déšť, mlha a muchničky. Ty potvory vlezou úplně všude. Pocit že ten zatracenej kopec nikdy neskončí. Měří 764 metrů a my je stoupáme prakticky od hladiny moře.
Vzpomínky ztracené v mlze. Opravdu jsem to byla já? Vzpomínky z minulých životů. Pořád jsem to já? Svazaná pouty mateřství.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Taky žiju svůj osmý život a
Blueberry Lady
Taky žiju svůj osmý život a nevím jistě, kdo bylo to já přede mnou.
Vydrž, co nevidět budeš mít
Aries
Vydrž, co nevidět budeš mít svůj vlastní oddíl!
Teda já jsem sem došel
ChaosPrince
Teda já jsem sem došel protože jsem čekal duchařský historky, ale víš jak… ty děcka vyrostou a nakonec budeš jezdit na koně a pod stan s něma? A bude to fajn? Já teda nevím o dětech nic ale tak nějak funguje čas prostě :)
Povyrostou a bude líp! Bude
Tora
Povyrostou a bude líp! Bude veselo! Hlavně jim!
A jé, koukám, že jsme včera
strigga
A jé, koukám, že jsme včera měly hodně podobné myšlenkové pochody. Někdy je to vážně divný, ten pocit, jestli jsem to vůbec ještě já...
Tak hlavně že ty vzpomínky tu
Esclarte
Tak hlavně že ty vzpomínky tu jsou. A budou zase jiné, někdy.
dočítám až teď a vidím, že
Zuzka
dočítám až teď a vidím, že jsme myslely podobně. A na konci jsem se se syknutím chytila za pusu a udělalo se mi mokro v očích.
Drž se. Byly jsme to my a pořád jsme to my.
Ono to téma k tomu vysloveně
Terda
Ono to téma k tomu vysloveně svádělo. A asi jsem se potřebovala vypsat mateřský krysy. *Virtuální objímajík*