K ničemu

Profesor Higgins nikdy čokoládu neměl rád. Byla na něj moc sladká, takže ji doma měl jen pro návštěvy.
Je proto s podivem, že zrovna teď seděl v křesle a zachmuřeně pojídal nugátové bonbóny z tácku.
„Jako kdybych k něčemu potřeboval nějakou ženskou. Akorát to ruší klid, nabourává to člověku život a k čemu to je? Umějí akorát tak hledat trepky,“ vybuchl zničehonic.
Jak tak pomyslel na trepky, došlo mu, že v křesle stále sedí v zablácené venkovní obuvi. Rozhlédl se, ale nikde nebyly vidět, takže zaklel, zvedl se a vydal se je hledat.
Na tácku smutně ležel poslední kousek čokolády.