20. dubna 1423, tedy právě před šesti stoletími, Žižkovo orebitské vojsko spolu s vojem Diviše Bořka z Miletínka na vrhu svatého Gotharda stálo proti vojsku Čeňka z Vartenberka, který se opět obrátil na Zikmundovu stranu. Žižka dobře zvolil místo boje, aby mohl maximalizovat svou výhodu v polním dělostřelectvu. "Pán Bůh mu pomohl a on pana Čeňka z Vartenberka a Pana Arnošta z Černic i s jejich vojskem porazil a jejich vozy a děla jim pobral. Pan Čeněk utekl z bojiště s malým počtem vojáků."
Tarasy mezi vozy se překotily a mezerami vyhřezl houf divokých chlapů. Sedláci i měšťané už dávno přivykli novému řemeslu, ve zbrojích se šikují jako výborně vycvičené vojsko. Kterým také jsou. “Pán bůh pomoc naše!” Zaznívá heslo vyšité na jednom z praporů. Z druhé strany wagenburgu vyráží jízdmo Miletínkův klín železných pánů. Čerství kališníci udeří na královské vojsko, znavené výstupem do kopce a marnou snahou prolomit vozovou hradbu. Černozlatá korouhev se kácí. „Běží!“ “Hrr na ně!” Není to předstíraný ústup, královské už zajímají jen koně uvázaní na úpatí kopce.
Slepý hejtman v týle se usmívá, i tentokrát si to spočítal dobře.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
teda, to je jak velkofilm
Aries
teda, to je jak velkofilm
Taky to vidím v barvách.
mila_jj
Taky to vidím v barvách.
Tak si říkám, že takový
Killman
Tak si říkám, že takový předstíraný ústup musí být docela náročné nacvičit... A i tak, do každé bitvy se taková taktika nehodí...
Je to risk, když se to
Aldarion
Je to risk, když se to nepovede, stane se z toho útěk skutečný...
Ale risk je zisk. Předstíraný ústup byl velkým nebezpečím pro husitský styl boje - pokud se nadšení bojovníci vyhrnuli z vozové hradby, aby protivníky dorazili, mohli se stát snadnou kořistí, obzvlášť pokud nepřítel včas vyslal těžkou jízdu. Takhle prohráli radikálové u Lipan - předstíraný ústup utrakvisticko-katolické pěchoty sice pronásledovala jen část radikálů, ale otevřenou částí vozové hradby (odtáhli pár vozů stranou, aby mohli rychleji vyrazit) vnikla do tábora připravená těžká jízda a nedovolila hradbu znovu uzavřít včas, takže dovnitř vnikla i nepřátelská pěchota, jen zčásti vázaná bojem s těmi, co za ní vyběhli. A byl to masakr.
Hejtmani si uvědomovali, že vozová hradba je nejzranitelnější za pochodu, nebo když se otevře a muži vyrazí pronásledovat prchající nepřátele - ale úder na prchající nepřátele jim může způsobit vážné ztráty a rozhodnout i strategickou situaci, když je nepřátelské vojsko rozprášeno téměř definitivně a musí se někde sesbírat znovu. Zatímco pokud by prchající nepronásledovali, ti se můžou v klidu zhoufovat opodál, a zaútočit třeba ještě týž den, nebo v noci na tábor, nebo brzy někde jinde - prostě jen odrazit útako neznamená vyhrát.
Bylo tedy třeba vždy správně odhadnout, kdy je úprk opravdový a má smysl zavelet k výpadu...
Páni, to je hodně dobrý!
kytka
Páni, to je hodně dobrý!
Nejen, že dobře píšeš, ještě
Lady Peahen
Nejen, že dobře píšeš, ještě dobře rozumíš tomu, o čem píšeš.