Past

Damián byl překvapen a potěšen Antoniinou náhlou vstřícností. Doteď bývala spíš rezervovaná, dnes se ho poprvé sama dotkla. Zkusil ji políbit; trochu se chvěla, asi trémou, ale polibek opětovala. Proti mysli mu to nebylo, i když tohle nebylo přesně to, co od ní potřeboval. Amulet neodložila, ani když se svlékala. Tázavě se na ni zadíval, ale zavrtěla hlavou.
„Až zítra, miláčku. Zítra ho sundám, slibuji.“ Nemohl se dočkat, ale nenaléhal. Přiblížil se k ní...
Přijala ho, obestoupila ho, a ve chvíli, kdy byl zcela v její moci, vydaný na milost a nemilost, načrtla mu na nahou kůži několik propletených čar.