Příjemný letní den

Leží na louce, hlavy u sebe, nad nimi blankytné letní nebe.
„Po matuře půjdu do armády,“ oznámí Leopold. „Obchodník jako otec být nechci. Nenávidím čísla. Účty, investice a transakce. Fuj.“
Lydie se zasměje. „Jen jestli si to nemaluješ! Na pohled krásná představa, lámat dívčí srdce v parádní uniformě, ale když se zakousneš, možná zjistíš, že to jablíčko bylo otrávené.“
„Možná si to maluju stejně, jako ty tu svojí kantořinu,“ zabručí.
„Au, tys mě štípnul!“ vypískne Lydie. „No počkej!“
Paulina mlčí. Miluje tyhle dva na celém světě nejvíce. Včetně jejich hašteření. Nejraději by zastavila čas.
Ona sama si zatím nemaluje nic.