Smůla

Hromadu to spouštívá emocí,
na nápad k drabblu čekat do půlnoci.

Pro umělce je to čirá hrůza,
na druhém verši opouští jej múza,
pro sportovce zase řádný pech,
na eskalátoru už ztrácet dech.

Za vlakem co ujíždí mu přesně,
jede jinej, zpožděnej však děsně.
Místo vlaku tedy jede lodí,
v trupu díra všem(u) kolem škodí;
ani ve člunu nenalezne kliku,
vytažen na palubu Titaniku.

Automobil vyrazil, však ouvej,
hned na štrůdl aut narazil dlouhej.
Když se dočkal a rozjel se volně,
vyfocen byl dost nedobrovolně.

O slevě na plyn v květnu šla zvěst,
řekl si: "už je to na pěst".