Za sluncem?

Ráno se připlížilo šedé. Parkety vrzaly, jak si o ně chmůry brousily drápky. Za závěsy oběšenci. Zavrtat se a nevylézat. Nechat si zdát sen o barevném světě.
Sluneční paprsek všechno změnil.
Lenka vstala z postele a vnitřního mrzouta šoupla pod peřinu, ať se udusí.
Třeba tam ten chlap zase bude.
Dala si sprchu, teplou, není žádná masochistka. Ze zrcadla koukala ženská celkem k světu. Ušklíbla se na ni. „Fakt si troufneš ? V šedesáti?“
Schovala se do županu a šla si uvařit kafe.
„Nešil!“ nepomáhalo. Převlékla se třikrát. Stromovku proběhla skrz naskrz.
Nebyl.
S hledáním nového smyslu bude muset začít sama.