Hlasy, co nechtějí zmlknout

"Tak pojď, je čas." řekne Bandita a začne slézat ze stromu. Já ho následuji.
Procházíme se lesem, když tu uvidíme velmi podivnou kytku. Bandita se u ní zastaví. "Tohle je Tchýnin jazyk."
"A štípe?" zeptám se skoro automaticky.
"Štípe, bodá a nikdy nezmlkne." zasměje se. Já ne.
Natáhnu k té černobílé květině prst, a ona kolem něj ovine jedno ze svých chapadýlek.
Četla mi myšlenky, a to velmi nepříjemně.
"Říká ti, co nechceš slyšet, ale potřebuješ to." pokračuje Bandita. "Stejně jako... no, víš kdo."
Tohle mi bylo velmi nepříjemné, proto jsem se obrátil na Banditu se slovy "Nemůžeme už jít?"