Přece jen jsem nějakou tchýni vyhrabala.
„Už jednou jsem ti řekla, že tohle slovo není správně,“ upozorní ji s kyselým výrazem žena.
„Ale já sem-"
„Já jsem.“
Dívka zmlkne.
„Pokud chceš být mému synovi dobrou ženou, musíš se naučit mluvit tak, aby se za tebe nemusel stydět. Rozumíš?“
„Ano, ctihodná matko,“ odpoví dívka.
„Tak, a teď mi pověz, odkud pocházíš a kdo byli tvoji rodiče?“
Dlouho je ticho.
„Jsem dcera obchodníka hedvábím. Otec i matka zemřeli, když sem… když jsem byla ještě malá. Vychovaly mě jeptišky v klášteře…,“ začne poslušně odříkávat dívka.
„Tak. Správně,“ usměje se starší žena. „A hlavně nezapomeň, že jsi vždycky mluvila česky.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Takže všechno bude o dost
Aries
Takže všechno bude o dost složitější, že? Ale zdá se, že tchyně ji bere
Tchyně ji bere jen potud,
Lejdynka
Tchyně ji bere jen potud, dokud říká to, co chce slyšet a tak, jak to chce slyšet. Složitější to pochopitelně je. Dozvíme se v průběhu románu. :) Vlastně až teprve když se člověk dočte na konec druhého dílu, dojde mu, o čem je tenhle drabble. Ještě si ale musím rozmyslet, jestli to tchýně myslí dobře nebo ne, protože jsem ji až dodnes neznala.
Tchýně to přece vždycky myslí
Lady Peahen
Tchýně to přece vždycky myslí dobře...
Samozřejmě!!!
Lejdynka
Samozřejmě!!!