Manipulační jízda

Bytosti, jejichž největší slabinou byla potřeba řádu a jistoty, se začínají instinktivně shlukovat blíže k místům, kde cítí hustší přítomnost aflézie.
Na dosah k jejím skrytým kořenům, které jim nyní nabízí iluzi stability. Nevědí, že se tisknou k samotnému zdroji svého nového strachu. Jejich linie se zkracují, jejich výpravy za potravou se stávají opatrnější, jejich svět se smrskává na bezpečné okolí manipulátora.
Aflézie nepije jejich krev ani těla. Pije jejich jistotu. Živí se jejich strachem ze ztraceného kroku.
Viděla jsem už mnoho druhů závislostí a mnoho druhů zneužitých slabostí. Tenhle je jen tišší, pomalejší a zakořeněný hlouběji v zemi.
Zákeřnější.