Semínko

Z veškeré mojí lásky k tobě zbyly jen seschlé rozpadající se zbytky.
Bývala krásná jako jitro, živá, plná síly. Jako když se strom po dlouhé zimě poprvé zazelená. A jako strom, který bez vody a slunce usychá a strádá, tak moje láska bez tebe trpěla a chřadla.
Zemřela.
Její tělo jsem pohřbila tak hluboko v sobě, jak jsem jen dokázala. Tedy… myslela jsem si, že jsem pohřbila tělo.
Stačil jediný tvůj pohled a já jsem její kosti jako drahocenný artefakt vyhrabala. A když ji zalilo slunce tvých slov, vzešla jako fénix. Nebylo to mrtvé tělo. Bylo to semínko. A vzklíčilo.