Rizika počtů

Malá Anička ležela v posteli a počítala ovečky.

"50... 51... 52..." Zarazila se. Další ovečka se ne a ne ukázat.

"Tak kde je ta třiapadesátka? Už tu měla dávno být."

Dvaapadesátá ovečka netrpělivě zaklepala kopýtkem. Ostatní jen provozovaly ovčí alternativu krčení ramen.

"Prostě pojďte někdo další."

"Ale já jsem měla být až čtyřiapadesátá!" Stěžovala si další ovce na řadě. "K čemu máme systém, když ho nebudeme dodržovat?"

"Někdo tu přece musel být třiapadesátý," mínila ta, která měla jít šestaosmdesátá. "Prostě se spočítáme a uvidíme."

"Jedna!"

"Dva!"

Ovečky postupně hlásily svoje čísla. Než se ale dostaly ke dvacítce, každá tvrdě spala.