Chmury pro radost

Ležela ve tmě, vrásky kolem očí jako závory v cestě spánku. V duchu stále slyšela zvonivý neteřčin hlas. Tu radost z lásky v něm, bezstarostnost i znalý vhled.
Zakořeněná tradice připomínala, že vše světské je zlé. Manželství není svátostí, jen úmluvou a obálkou pro nové životy, nové pachtění, nové utrpení. A Biatris do něj právě tak, s plným vědomím vstupovala.
Přitom právě ty nové duše, které může přivést, jsou ty, které ještě nedošly záchrany. Ty, které se teprve potřebují rozpomenout. Proto mají přijít mezi nás.
Vstala, zapálila svíci a povzdechla si.
Takové myšlenky bych si měla nechat na postní večer.