Filius ante patrem

Drobné prstíky obírají do malované misky bledou, vznešenou lodyhu devětsilu. „Bude to brzo?“

„Všechno má svůj čas, malá,“ usmívá se Rufina. „Boží mlýny melou jistě.“ 

„To nechápu.“ Místo odpovědi pohlazení. Je tady správně. 

„Petasites slouží jako beranidlo. Naruší krunýř.“ Žena bere do ruky křehké květy primulí. „Kde už klíče nepomohou.“

„Je třeba úplně převrátit řád. Podběl kvete dřív, než mu vyraší listy.“ Na hromádku se snášejí žlutá okvětí. „A plicník,“ probírá se dál náladovými růžovo-modrými kalichy. „Škoda, že není čas šípků. Rudá barva je nejmocnější.“

Maminka neváhá. Jehla bodne a kapka obarví roztok. 

Markétka zatají dech. Další krůpěj. „Za Filípka.“