Oči

Ranní běh je dnes spíš neběh. Jura nedal jinak, než že poběží taky. Co prý kdyby stalker někde číhal. Já si to tedy nemyslím, ale Jura stál na svém. Uběhnu tedy vždy jen pár set metrů a čekám, až sportem nepolíbený ajťák dofuní. 
Momentálně si čekání krátím zavázáním rozvázané tkaničky, když zaslechnu těžké dýchání.
Jura! Aby to tak s ním seklo, kurník šopa, to by mi tak scházelo! 
Vzhlédnu a strnu. 
Stalker. 
Přichází, v očích podivný výraz, ruku v kapse. Pak zaslechnu dusot Jurových nohou, muž strhne pohled stranou a rychlým krokem mě míjí.
Jeho oči budu vidět ještě dlouho.