Slavnost běsnění

Doctor Donnu poměrně nešetrně vystrčil ze dveří TARDIS.
„Říkám ti, že není čeho se bát.“
„To říkáš vždycky. A proč bychom se vůbec nějaké Slavnosti běsnění měli zúčastňovat?“
„Bude to legrace,“ táhl ji za sebou.
Dorazili na planinu plnou podivných stvoření velikosti macaté kočky s obrovskými ulitami na zádech. Donna váhala. Nebezpečně nevypadali, ale jeden nikdy neví, co udělají, když se rozběsní. Zatím se nijak zvlášť nehýbali. Spíš jako by si protahovali růžky.
„Tak kdy to začne?“ zeptala se nervózně.
„Už to začalo.“
„Děláš si srandu! Tohle že je běsnění?“
„No fakt! Měla bys je vidět, když takhle rozzuření nejsou…“
---------------------------------------------------------------
Poznámka: Doufám, že mi spolknete, že to původně byl strašně geniální nápad, ale osekáním na sto slov to velkou část svého kouzla ztratilo...