Ufňukaná

Uršula byla smutná, že se Cedric Diggory po smrti nestal duchem. Bylo by hezké mít nějakou společnost.
Protože – víte – být duchem bylo osamělé.
Studenti si z ní dělali legraci a ostatní duchové ji dostatečně nerespektovali. Byli v tom sice všichni společně, navěky odsouzeni k bloudění po hradě... ale ona byla jen malá holka.
Být duchem nemělo žádný klad. Šmírování v chlapeckých sprchách byla zábava tak prvních deset let, pak už tam nic nového nevykoukala. Chyběl jí život. Jídlo, doteky. Fyzická hmatatelná podoba. Bylo špatné, že si přála, aby zemřel někdo mladý a zůstal tu s ní? Prostě nechtěla být osamělá.