Hlad k neutišení

Je hezké, že jeho hlad probudil celé lázně, i když ho nedokázaly zasytit ani nejvybranější pochoutky narychlo přinesené z kuchyně. Jak všichni ožili při zvonění zlatých valounků, které jim hodil.
Snědl kádě ryb, mísy ovoce, kila sladkostí, žabáka, předáka i lazebnici a teď se tísnil nateklý a netrpělivý v salónu a uvažoval, jestli nespolkne tu čarodějnici, co lázně vede, i s bradavicí.
Pak konečně přišla Sen, lidská dívenka, která mu jako jediná řekla ne. Pach světa tam venku z ní ještě nevyprchal.
„Jestli mě chcete sníst, snězte nejdřív tohle,“ řekla a podala mu půlku jakési zelené kuličky.
Beztvářný se olízl.