Cesta do fantazie (film)

Chihiro zadumaně hledí z okna na vzdálený kopec. V novém domě se zabydlela, ve škole si našla kamarády, všechno vypadá dobře...
Chihiro vzdychne. Slunce zapadá, stíny se prodlužují. Nakonec se setmí úplně, dole v ulici se rozsvítí lampy...
A na kopci? Stíny, míhající se stíny, ve složitém tanci restaurací, zábavných podniků a ovšem lázní paní Yubaby...
Chihiro pak vzhlédne k nebi. Opravdu zahlédla tančící stín Kohakua? Vrátí se někdy?
Zklamaně si jde lehnout.
Další den je škola plná dívčího špitání. Přijel nový chlapec. Chihiro to nezajímá, dokud ho nepotká na chodbě.
"Haku!"
Další večer jsou na obloze dva tančící stíny.

V noci pršelo. Byl to zcela normální déšť, který ráno po sobě zanechal mokrou trávu a čistý vzduch. Začínala si už myslet, že se jí to všechno zdálo. Kde jinde by přeci po sobě déšť zanechal druhý den moře než ve snu?
V tom snu netoužila po ničem jiném než se vrátit domů. Teď ale doufala, že by se tam někdy mohla vrátit zpátky. Chtěla by zase z okna lovit kraby a chodit podél mořských kolejí.
Ale to všechno byl jen sen. Už tomu začala věřit. Pak ale otevřela okno, aby se nadýchala dešťového vzduchu. Na parapetu našla maličkého kraba.

Je hezké, že jeho hlad probudil celé lázně, i když ho nedokázaly zasytit ani nejvybranější pochoutky narychlo přinesené z kuchyně. Jak všichni ožili při zvonění zlatých valounků, které jim hodil.
Snědl kádě ryb, mísy ovoce, kila sladkostí, žabáka, předáka i lazebnici a teď se tísnil nateklý a netrpělivý v salónu a uvažoval, jestli nespolkne tu čarodějnici, co lázně vede, i s bradavicí.
Pak konečně přišla Sen, lidská dívenka, která mu jako jediná řekla ne. Pach světa tam venku z ní ještě nevyprchal.
„Jestli mě chcete sníst, snězte nejdřív tohle,“ řekla a podala mu půlku jakési zelené kuličky.
Beztvářný se olízl.

,,Sen! Pojď sem!" zakřičela Yubaba přes celé lázně.
Chihiro se ihned rozběhla za ní.
,,Ano, paní?"
,,Postaráš se o Bohyni Krásy, která o nedlouho dorazí sem. Budeš jí muset zkrášlit, ale za nic na světe s ní o jejím vzhledu nemluv!"
,,Ano!" uklonila se Chihiro.
Za chvíli dorazila Bohyně Krásy, nebo alespoň to Chihiro řekli. Byla to věru obyčejná paní, ale velmi ošklivá. Chihiro nechápala, ale pustila se do práce.
Když Bohyni zkrášlila tak, že byste jí nepoznali, musela se pochválit. Vypadala nádherně, opravdu jako Bohyně Krásy.
,,Děkuji Ti. Tohle je ale jen klam, pravá krása se skrývá uvnitř," řekla.