Velký útěk

Nevěděl jsem, že na prozatímním ústředí MI6 se pohybuje tolik lékařů. Přicházejí a odcházejí, prohlížejí si střídavě přístroje a mně a jsou důležití.
„Nemohl bych už jít domů?“ zeptám se jednoho z nich. Je mi z toho hemžení bílých plášťů na nic, víc než z tupé bolesti hlavy.
Službukonající bílá vrána však vypadá neústupně.
„Uvědomujete si, že máte otřes mozku?“
Do místnosti vstoupí další lékař, něco si opíše z displeje a odejde.
„Už skoro ne,“ odpovím. „Je mi fajn. Nic co by nespravil aspirin nebo dva.“
Pochopitelně o tom nechce ani slyšet. Jenomže udělá chybu. Když odchází, zapomene zamknout dveře.