Hora

Stála tu od nepaměti. Občas k ní přišel člověk, pronesl Slova, a ona ho obdarovala. Dnes přišli čtyři najednou. Muž pronesl Slova, ale v jeho hlase byla lakota a pýcha. Takové obdarovat nesměla. Pak Slova vyslovila žena. Mírně, pokorně.
Pustila je dovnitř. Jejich hemžení v břiše ji lechtalo, ale musí to vydržet, alespoň chvíli.
Zavřela se. Okamžitě poznala, že uvnitř někdo zůstal. Ale teď otevřít nesmí, musí dodržovat Zákony.
Po nějaké době k ní přišli znovu. Poznala muže a ženu od minula. Žena opět pronesla Slova:
"Horo, horo! Otevři se pro člověka poctivýho, a vydej mu málo z bohatství svýho."