Mise

Osm pater dolů. Pak dlouhou nízkou chodbou, po jejímž stropě se vinou dráty a vzduchotechnika; a poblikávající zářivky evokují podzemí nemocnice z nějakého horroru. Ale to je jen fasáda. Skrývá se za ní víc, než byste čekali.
Nátěr na podlaze tlumí kroky. Obyvatelé podzemí jsou zvláštní živočišný druh, extrémně citlivý na nečekané sluchové vjemy. Občas zaslechnete zabzučení, jak se jedna z pečlivě utajených kamer s vysokým rozlišením podívá vaším směrem.
Vyklouznu z výtahu a chodba mě hladově pohltí. Jsem klidný. Pořád mám ty koláčky. Jakmile vykročím, zachrčí mi u pasu vysílačka. Tanner.
„Rovnou do laborky, 007. Už o nás ví.“