První a poslední říje

"Ty, Želvíku, teď jsem si vzpomněla na naší první říji."
"Týjo, to už musí být deset let!"
"Byla to strašná legrace. Vůbec jsem nevěděla, co se se mnou děje. Pobíhala jsem po bytě a kníkala jako divá."
"Jasně, a páníčci tě utěšovali. A čím víc tě utěšovali, tím víc jsi blbla."
"A sotva jsem skončila, tak jsi začala ty."
"Jó, Košíne, to byly časy. Ve dne jsme je otravovaly..."
"A v noci zase budily..."
"A nejlepší bylo, když jsme začly říjit obě najednou!"
"A páníčci byli tak sladcí, ani jednou nás neplácli..."
"To ne. Ale hned potom nás nechali vykastrovat."