Slunce v květu

Z nízkého vršku se rozhlédla po neutěšené scenérii pod sebou. Mžením lesklé břidlicové střechy tlačila k zemi těžká poklička šedého dýmu. I tráva kolem cesty tady u hřbitůvku měla v nejsvětlejších chvilkách barvu šedozelených proužků na její sukni.
Ne, tady si nedokázala lehnout pod neexistující koruny stromů.
Slunný Helstone se zdál beznadějně daleko.
Kdesi za šedými mraky však tušila žlutou záři keřových růží kolem fary. Cypřiše před kostelem jí mávaly ze vzpomínek.
Tam někde na jihu leží krajina naděje.
Její zvonivý hlas zaslechla po dlouhých měsících na rušném nádraží, když jí John Thornton vtiskl do dlaně zlatou minci růžového květu.