První

Zavřu oči. Otevřu oči. A ještě jednou. Přemýšlím, jestli má stav očí nějaký vliv. Docházím k názoru, že nemá.
Stojím nad propastí. Je nedozírně hluboká. Tajemná. Prázdná. Září nedotčenou bělostí vysokohorských údolí, kam nikdy nevkročila noha člověka.
Bojím se.
Je jasné, že se bojím. Protože když se podívám do propasti, propast se podívá do mě. Vzájemně působící efekt. Vysmívá se mi.
Trvá to moc dlouho. Nadechnu se. Skočím.
Tedy, skočím…
Všechno je metafora.
Udělám první čáru. Napíšu první slovo. Provedu první krok.
Započnu bolestivý proces tvorby.
Dokázala jsem to.
Pac a pusu bílý papíre, už se tě nikdy nebudu bát.